Lektoři
Lektoři
Renata Kubátová
- taneční lektorka
- duševní podpora
Tanec hýbe světem
Renata Kubátová je vystudovaná tanečnice a pedagožka tance. Tancovala na Národní scéně ND, v Divadle Na Vinohradech a dnes hraje a tancuje v Černém divadle v Praze. Bydlí nedaleko Dobříše, ale málokdo ji tu zná. Myslím, že to je škoda. A tak se vám ji pokusím přiblížit.
Pro tebe asi obvyklá otázka. Kdy jsi začala tancovat?
Od malička jsem byla neposedná. Stále jsem se musela nějak hýbat. Ve 4 letech se rodiče rozhodli dát mě na taneční kroužek v ZUŠ na Dobříši. Paní Kundrátová, naše lektorka, si všimla, že mám talent a v 10 letech mě poslala na talentové zkoušky na taneční konzervatoř, kde mě přijali.
Jak to pokračovalo dál?
8 let jsem protančila na konzervatoři TCP o.p.s. (Taneční centrum Praha o.p.s. - pozn. redaktora). Studium jsem zakončila maturitní zkouškou a současně absolutoriem a pedagogickou aprobací (DiS. diplomovaný specialista – pozn. redaktora). Dalších 5 let jsem studovala HAMU Taneční fakultu, obor Pedagogika tance. Obhájila jsem diplomovou prací s názvem Pohybová průprava dětí a stala jsem se Magistr Art.
Co tvoje studium? Bylo těžké?
Konzervatoř byla hodně fyzicky i psychicky náročná. Od 11 let jsem bydlela sama v Praze na internátu. Ve škole jsme se učili akrobacii, klasický balet, moderní tanec i lidový tanec. Součástí studia byla také vystoupení v divadlech. Tancovali jsme v Divadle ABC, Divadle Na Fidlovačce, Kongresovém centru, na Národní scéně ND a naše absolventské vystoupení proběhlo ve Stavovském divadle. Bylo vzrušující vidět všechny ty slavné herce a tanečníky v zákulisí. Na HAMU jsme zlepšovali metodiku, probírali anatomii lidského těla a učili se jazyky.
Měla jsi zaplněný celý den?
Na konzervatoři jsme se dopoledne normálně učili. Pak jsme měli čas na oběd a odpoledne jsme tančili. Většinou jsme končili kolem šesté. Jelikož jsme měli povinné vést si kulturní deníky, chodívali jsme večer do divadel.
Co tě nejvíce bavilo?
Internát (smích). Ráda jsem chodila do divadel a byla s kamarády.
Jaký je Tvůj vztah k tancování? Změnil se během studií?
Můj vztah k tanci je velmi pozitivní. Mám radost z pohybu. K tanci nepotřebujete žádná slova. Vše vyjádříte svými pohyby. Své pocity a to jak pozitivní, tak negativní.
Co tě na tancování nejvíce baví?
To vyjádření pocitů. Jinak mám ráda jazz dance, modernu a také balet. Jeho ladnost.
Máš nějaký taneční vzor?
Vážím si všech mých bývalých profesorů tance. Ale nemám žádného idola.
Jaký je podle tebe vztah Čechů ke kultuře?
Když se „dokopou“ k tomu jít do divadla, tak pak už dobrý. Ale musí přijít ten první impulz.
Tvoje zaměření je pedagogika tance. Proč právě toto?
Mám ráda děti, mám ráda řád a chci předávat své zkušenosti dál. Chci „nakazit“ děti tancem, jak píšu ve své diplomce. Možná je to také tím, že moje mamka učí. Vyrůstala jsem v tom a líbí se mi to.
Takže otázka, jestli tě to baví je zbytečná...
Ano, baví. Při mé práci je vidět výsledek. Mé učení má smysl.
Kde a koho tedy učíš?
V Praze jsem učila cvičení rodiče s dětmi a dospělé. Dnes učím hlavně děti. V Mokrovratech ve školce a na Dobříši. Pod Rodinným centrem Dobříšek učím děti od 4 do 6 let, od 8 do 11 let a od 11 do 16 let. Mám ohlasy i od 20 letých holek. Minulý rok jsem založila novou taneční skupinu Reais(t). A od letošního roku učím i v ZUŠce, kde jsem s tancem začínala.
Co chceš své žáky naučit?
Chci z nich udělat dobré tanečníky, ale hlavně i slušné lidi, kteří se umí chovat ve společnosti. Chci je celkově kulturně vzdělávat, aby měli kulturní rozhled. Velmi důležité je také správné držení těla, které není v dnešní době nejlepší.
Ty jsi učila i Praze. Jaké je to učit na malém městě? Je to rozdíl?
Je to rozdíl. Hlavně ve vztahu k tanci. Tady, na malém městě, to děti baví. V Praze si můžou děti všechno dovolit a málo si váží, když se jim někdo věnuje. Myslím, že na malém městě to je lepší, protože tu jsou děti, které se snaží a následně něco dokáží.
Co považuješ za svůj největší pedagogický úspěch?
Pro mě je úspěch každý potlesk. Mám velkou radost ze založení. taneční skupiny Reais(t), se kterou jsme měli už i taneční soustředění. S vybudováním Reais(t) mi velmi pomohla Miriam Pogranová, která se podílí na tvorbě webových stránek, propagaci a choreografiích. Takových mladých nadšenců by mělo být více.
Celá se červenám a málem jsem zapomněla otázku. Co máš na životě nejraději?
Mám ráda upřímnost, legraci a život celkově.
Tvoje životní motto?
Když nevíš, tak se toč :).
Co tě v poslední době potěšilo, rozesmálo?
Moc mě potěšilo toto interview a co mě rozesmálo? Asi děti v mateřské školce, když mi přály k svátku.
Co tě v nejbližší době čeká?
Adventní vystoupení v Ústí nad Labem a na hradě Střekov. A představení v Černém divadle v Praze, kde tancuji.
Chceš něco vzkázat čtenářům?
Nebojte se objevit si pro sebe tanec. Nikdy není pozdě. Doba je hektická, ale na kulturu by se nemělo zanevřít.
Autor článku: Miriam Pogranová
Libor Bezděka
- kondiční trenér
- duševní podpora
Zpracovávám..........ale už to trvá nějak dlouhoooo........... ;);)
© Mimísek