Moderní tanec
Moderní tanec
Na začátek bych vám chtěla upřesnit, co to tanec vlastně je.
Tanec je umělecký směr rozvíjející celou osobnost. Může tedy sloužit jako zábavná forma k rozvinutí celého potenciálu lidské bytosti. Významný vliv má i na zdraví. Přispívá kardiovaskulárnímu systému a správnému dýchání při cvičení. Pomáhá správné pohyblivosti kloubů a páteře, která je velmi často zatěžována. Dále protahuje a posiluje svalový tonus, díky jehož vhodnému zatížení podporuje prokrvování tkání a cév. Vlivem endorfinů zbavuje stresu a únavy. A právě to je fyziologický základ pro rovnováhu těla a duše. Napomáhá centru stability a pohybu, které se nachází v oblasti pánve a zahrnuje břicho, bedra, hýždě a boky. Reguluje psychomotoriku zabývající se souvislostmi mezi vnímáním, prožitím pohybu a jednáním ve společenském kontextu.
A jaká je definice moderního tance?...
Taneční pedagožka a choreografka katedry tance na AMU prof. Ivanka Kubicová definuje moderní tanec jako všechny projevy uměleckého tance, které se vyvinuly od začátku 20. století mimo oblasti akademického tance a ty, které nelze ztotožnit s estetikou folklóru.
Moderní tanec se vyvíjel v době, kdy se na divadelních scénách performoval klasický balet, který vyjadřoval krásu, lehkost a dokonalost tvarů a pohybů. Modernisté cítili potřebu svým tanečním projevem komunikovat s diváky, donutit je k přemýšlení, představit jim problémy, vyburcovat je. V akademickém tanci vše směřuje k nadlehčení těla, tanečník vychází ze zcela nepřirozených pozic a jeho těžiště se téměř nemění. Toto všechno moderní tanec odmítal a rozhodl se oprostit se i od divadla i od choreografa, jelikož choreografem se stával samotný umělec.
Nejstarší pokus osvobodit se od „strnulého“ baletu provedla v polovině 18. století Salleová, která mnohokrát tančila v řecké tunice vlastní skladby. Ale jev, který způsobil zrození moderního tance připisujeme Američance Isadoře Duncanové, která sklidila obrovský úspěch se svým turné po Evropě na začátku 20. století. Isadora sice nevymyslela žádnou novou taneční techniku, její zásluha spočívá v udání nového impulsu taneční kultuře. V místech svého působení zakládala i nové taneční školy. Jelikož ale nedokázala vymyslet žádnou metodu výuky, většina škol zanikla po jejím odchodu.
Do Ameriky se moderní tanec dostal později a zažil zde druhou vlnu svého vzestupu v době, kdy v Evropě došlo ke stagnaci, neboli k zastavení vývoje moderního tance. Partnerství Ruth Denisové a Teda Shawna vedlo v roce 1915 k založení Denishawnu – školy a souboru, kde se vyučovalo mnoho tanečních stylů od orientálních, přes španělské až po moderní. Na této škole studovali i přední američtí tanečníci, jakými byli Humphreyová, Weidmann a Grahamová.
K extrémní změně došlo v roce 1960, kdy se začal rozvíjet postmodernismus*. V jeho duchu se taneční pohyb ořezal o veškeré divadelní prvky, které v něm ještě zbyly. Zavrhly se jakékoli kostýmy, kulisy a vyprávění příběhu. Postmodernismus se snažil o maximální zjednodušení pohybu. Využíval k tomu kouzlo, které přinášel netrénovaný pohyb. Toto pojetí se ale dlouho neudrželo z důvodu ztráty kvality představení a moderní tanec slavil návrat k moderním choreografiím. Kolem roku 1980 byl moderní tanec uznán čistým stylem a začal působit společně s klasickým baletem na světových pódiích.
A nakonec malé shrnutí...
Tanec je umělecký směr, který rozvíjí celou osobnost. Jako moderní tanec lze označit všechny projevy uměleckého tance, které se vyvinuly od začátku 20. století mimo oblasti akademického tance. Roku 1980 byl moderní tanec uznán čistým stylem.